PRVNÍ POMOC po zjištění nevěry
Jste v šoku? Pak je třeba se nejdřív zklidnit – cest k tomu vede hned několik. Běžte si zaběhat, dejte si studenou sprchu, svěřte se dobrému kamarádovi / dobré kamarádce (ale jen vaší; společní přátelé vaši a vašeho partnera musí zůstat mimo hru), udělejte si jednoduché dechové cvičení (návod zde) nebo se zklidněte chemicky – pomůže vám praktický lékař nebo psychiatr.
Jak to víte? Aneb je to opravdu nevěra?
Důkazy jakožto přistižení in flagranti, eventuelně spatření dvojice kráčející spolu za ruku, smska typu „Miláčku, už se nemůžu dočkat…“ – ty se zpochybňují těžko.
Pak jsou různé indicie neboli náznaky nepřímé: civění kamsi, pozdní příchody, moc naježděných kilometrů, neustálé ťukání smsek a vrhání se na telefon pokaždé, když pípne; větší důraz na osobní hygienu, kupování nového oblečení, parfémů atp. – mohou znamenat problém, ale rozhodně také nemusí a podle toho je třeba s nimi nakládat.
A nakonec anonymy – pokud zrovna neobsahují fotku více či méně pornografického ražení, patří k nespolehlivým zdrojům informací (i ten snímek může být nakonec fotomontáž). Zahoďte je a zapomeňte. Motivací pisatele je leccos, jen ne snaha vám pomoci. Nejčastěji je na pozadí závist.
Partnerovu nevěru máte potvrzenou a jste schopní rozumné úvahy?
Tak zde naleznete návod, jak zachránit i jak zkazit, co se dá.
Co „podvedený“ partner často dělává:
- udeří na nevěrníka při nejbližší příležitosti (nejlépe hned po telefonu) a počastuje ho všemi dostupnými vulgarismy
- oznámí tu novinku dětem, rodičům svým i partnerovým a společným přátelům
- konfrontace ve třech
- vydá striktní zákaz jakýchkoli dalších kontaktů s milencem/milenkou
- doluje z partnera všechny podrobnosti
- vyhrožuje sebevraždou
- také si najde někoho jiného aspoň na jednu noc (tzv. kontranevěra)
- chce opakovaně slyšet, že ho má nevěrník pořád rád a stojí o něj
- … a když to z něj vypáčí, oznamuje, že mu stejně nevěří
- odmítá projevy náklonnosti a sex
- narušuje běžnou rodinnou rutinu – společné hospodaření, rozdělení prací (praní, žehlení, vyzvedávání dětí ze školy, venčení psa atp.; vyžaduje například, aby si dotyčný pral svoje věci sám)
Jaké mají tyto postupy důsledky?
- udeří na nevěrníka při nejbližší příležitosti (nejlépe hned po telefonu) a počastuje ho všemi dostupnými vulgarismy > v afektu se člověk často unáhlí a co bylo jednou řečeno, už nelze vzít zpět
- oznámí tu novinku dětem, rodičům svým i partnerovým a společným přátelům > všichni jsou zmatení, dozvědí se něco, o co vůbec nestáli, a jsou nuceni zaujmout nějaké stanovisko
- konfrontace ve třech > paní učitelka / pan učitel a dvě neposlušné děti, kterým je třeba vynadat a které to pak spíše ještě semkne
- vydá striktní a okamžitý zákaz jakýchkoli dalších kontaktů s milencem/milenkou > může to fungovat u submisivního jedince, jinak se zvyšuje riziko unáhlených akcí (dramatický odchod uprostřed noci) a lepší budoucí konspirace
- doluje z partnera všechny podrobnosti > detaily zbytečně provokují představivost a hrozí, že se partnerovi nevěrníka znechutí různé věci, které mu nevěru pak budou připomínat: když milenka bydlí v ulici, kde je karatistický oddíl, je dítě navštěvující tento kroužek odhlášeno; dozví-li se, že má zelené auto, následné setkání s jakýmkoli zeleným autem oživí vzpomínky na tyto události; totéž následuje při zveřejnění oblíbených jídel, restaurací, herců, jakého má psa a tak dále a tak dále
- vyhrožuje sebevraždou, demonstruje svou ublíženost > tohle chování nemůže nikoho přitahovat, takže jasná ztráta bodů
- také si najde někoho jiného aspoň na jednu noc (tzv. kontranevěra) > důsledkem může být všestranné znechucení (i sám nad sebou)
- chce opakovaně slyšet, že ho má nevěrník pořád rád a stojí o něj > jsou to vlastně jen řečnické otázky – předpokládá se jediná odpověď a tudíž nemají žádný smysl, kromě toho, že vyvolávají v protistraně pocity trapnosti
- … a když to z něj vypáčí, oznamuje, že mu stejně nevěří > další nefascinující chování, další body pryč
- odmítá projevy náklonnosti a sex > tím předává nevěrníka milence/milenci, protože tam se mu těchto projevů dostane
- narušuje běžnou rodinnou rutinu – společné hospodaření, rozdělení prací (praní, žehlení, vyzvedávání dětí ze školy, venčení psa atp.; vyžaduje například, aby si dotyčný pral svoje věci sám) > toto praktické fungování je podstatným základem vztahu; naruší-li se, partnerskou krizi to spustí nebo ještě prohloubí
Z toho plyne, že všechny tyto postupy jsou nevhodné, pokud máme zájem na pokračování vztahu. Pokud chceme dospět k urychlenému rozvratu, tak to naopak nenajdeme nic lepšího, než kteroukoli z těchto položek, o jejich kombinacích nemluvě.
Co se tedy dělat dá?
- věcně a klidně sdělit, že to víme, a ať se v dohledné době rozhodne, co chce
- když už ultimátum, tak rozumně – poskytnout dostatek času (např. 2-6 měsíců) a současně být připraven pak podmínku dodržet
- dál se normálně podílet na chodu domácnosti > prevence úplného rozkladu rodiny
- je-li to aspoň trochu možné, dál spolu sexuálně žít > aby se s námi cítil dobře a neutíkal jinam
- osamostatnit se, jít si za svými zájmy, za přáteli, obnovit staré kontakty > když se partnerovi trochu vzdálíme, začne o nás usilovat (zjistí, že nejsme součást inventáře a že si námi nemůže být automaticky jistý)
- odmítnout podrobnosti – někteří nevěrníci jsou takoví dobráci, že se chtějí doma podělit o všemožné detaily svého nového vztahu; to je třeba rázně odmítnout (důvody jsou uvedeny výše v odstavci)
- dělat věci o něco líp, než předtím (samozřejmě bez podlézání a dávání na odiv) > každý má něco, co jde vylepšit; získáme plus body a partner bude doma o něco spokojenější
- úplně nejlepší je vůbec se o zjištěné nevěře nezmínit – a to i tehdy, když o nevěře víme, a náš partner ví, že to víme > ocení naši velkorysost, získáme plus body
Tohle všechno platí pro nekomplikované nevěry. Tam, kde nevěrník investuje do milence/milenky společné rodinné finance nebo kde se má z tohoto svazku narodit dítě, se rozhovoru na daná témata nevyhneme a rovněž řešení takové situace bude obtížnější. S návštěvou manželské poradny by se pak už nemělo váhat.
Když už o tom musíte mluvit, v ideálním případě si dovedete poradit, jako Věra z knížky ‚Pozor, padání skal‘ od Miroslava Plzáka:
„Vím všechno,“ ohlásila Věra, jakmile spolu osaměli v přijímací místnosti. „A znovu tím trpím. Je to již potřetí během těch osmnácti let. Vím, co bys řekl, a proto raději neříkej nic. Jsi skvělý muž a vynikající otec našich dětí.“
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz